Přednášky na FTVS 2. část

Jde se na věc

Jak se dělá dobrá přednáška? Dobrá přednáška je vtipná a přínosná už v průběhu. A přednášející, který se chce zlepšovat, na konci poprosí o zpětnou vazbu.

Ispirovala jsem se dvěma lidmi. Jedním byla moje sestra Kristýna Eliášová, která školí soft skills a druhým můj současný učitel američan James Tufano, který na postgraduálu učí Academical Writing. Oba mají skvělou schopnost interagovat s publikem a nezávisle na trvání přednášky zaujmout posluchače. Jak přesně to ale dělají?

Na každou přednášku jsem měla hodinu a půl. Po četných změnách se mi osvědčil následující model: první půl hodiny jsme strávili úplně stejně, jako bych byla s pacientkami na dětské psychiatrii. Hráli jsme pohybové hry, bavili se, seznamovali a zažívali nové věci. Cílem bylo vtáhnout člověka do děje a udělat z něho součást příběhu. Nezáleží na tom, jestli jsme na FTVS nebo na Dětské psychiatrii. Jde o to, že jsme tu my a naše okolí a to co prožíváme je důsledkem vzájemné interakce, spolupráce a ochoty splynout s realitou.

Když jsme se dostatečně osmělili a fyzicky vyřádili, byli z pasivních posluchačů aktivní aktéři. Usadili se na zem tělocvičny a začali jsme se bavit o Poruchách příjmu potravy.

„Co se vám objeví v hlavě když to slyšíte? Kdo máte osobní zkušenost? Jakou? Chcete se o ní podělit s ostatními?“ Chvíli jsem mluvila já, a když byla vhodná příležitost, nechala jsem pracovat studenty ve dvojicích.

„Na plátně vidíte kritéria, která určují, zda se jedná o mentální anorexii. Zkuste ve dvojicích vymyslet, jak byste si jednotlivé body ověřili, kdybyste byli v pozici rodiče, učitele, kamaráda nebo trenéra.“

Stejně tak studenti mezi sebou konzultovali zdravotní komplikace mentální anorexie. „Pobavte se o tom, co z toho je průšvih. Co by se mohlo stát, kdybyste tu slečnu měli v tréninku? A s čím byste už určitě kontaktovali rodiče?“

Víc hlav víc ví. Nepřestávala jsem žasnout nad možnostmi, s nimiž studenti přišli. Ačkoliv pro ně byla problematika naprosto nová, vymýšleli varianty, které by mě nikdy nenapadly. Stejná věc se ukázala ve zpětných vazbách. Doma jsem je všechny prošla a fixou podtrhávala podstatné a podnětné. Překvapily mě otázky, které studenty k tématu napadaly. Otázky, na které sama neznám odpověď (u některých je dokonce těžko dohledatelná). Znamenalo to pro mě, že studenti šli „za téma“ a přemýšleli dál.

A nejvíc mě ale potěšila jedna z odpovědí na otázku: „Co jste si z dnešní přednášky odnesli?“

Na papíře, který si snad vystavím stálo: „Nové poznatky. A pocit dobře stráveného dopoledne.“