Předávání ceny na Gratias Tibi

V úterý 15. května jsme se zúčastnili slavnostního předávání cen Gratias Tibi v pražském kině Lucerna. V konkurenci 120 projektů jsme se probojovali do finále Ceny Nadace O2 za přínos ve vzdělávání a jak už víte, pomohli jste nám finále vyhrát. Naše cena se předávala jako poslední. Až by se chtělo říci, že jsme šli jako zlatý hřeb večera. Věříme, že jsme dobře reprezentovali reformu duševní péče a naše Gymnázium Evolution. Byli jsme rádi, za možnost být ve společnosti dalších skvělých projektů. Po oficiálním předávání jsme absolvovali množství rozhovorů, kde jsme vysvětlovali naší aktivitu. Vítězství nám moc pomohlo k tomu, že jsme mohli říkat. JSME vítězové a pojďme spolu dál přemýšlet, jak nás můžete dál podpořit. Naše kampaň nekončí.

Aktivity Židle na Střední průmyslové smíchovské škole – Divadelní představení Podivný případ se psem

V rámci projektu Dávám židli do kruhu pár studentů Smíchovské střední průmyslové školy navštívilo divadelní představení v divadlu Kalich s titulem Podivný případ se psem podle románu Marka Haddona. V hlavní roli s Janem Cinou, který hrál chlapce trpícího autismem, který po vraždě svého oblíbeného psa začne pátrat po tom kdo ho zabil. Při jeho pátrání přichází do styku s různými osobami a dochází kvůli tomu k velmi zajímavým situacím, které velmi dobře ukazují, jakými potížemi si musí procházet lidi právě trpící autismem. Divadelní představení bylo již od začátku velmi zajímavě pojato a člověka nutilo se smát a zároveň soucítit s hlavním hrdinou, kterého Jan Cina zahrál velmi dobře. V celém představení hrálo velkou roli to, nad čím hlavní postava přemýšlí, protože to byl asi hlavní účel tohoto díla. Přiblížit běžnému člověku, či člověku, který nemá moc zkušeností s podobně nemocnými lidmi to, jak daný jedinec myslí a jak se může chovat v různých krizových situacích, kterých je v tomto divadelním představení opravdu hodně. Nemůžu mluvit za všechny diváky co tam v den tohoto představení seděli, ale mě toto vystoupení dalo dost dobrou představu o tom, jak se chovat k lidem, kteří trpí nějakým duševním onemocněním teda hlavně tím autismem. Určitě si myslím, že je toto vystoupení, vhodné pro každého kdo má rád zajímavé detektivky a zároveň pro lidi co by se chtěli dozvědět něco víc o duševních chorobách.

Poslední přednáška

Pátá přednáška byla pro studentky APA – aplikovaných pohybových aktivit. Po ní jsem měla pocit, že projekt končí. Přednášku, kterou jsem měla v počítači jsem přesunula do hlouběji uložené složky a oddechla si. Poslední setkání s tématem přijde až za dva týdny. Čas se začal rychle krátit a tak jsem do dobře rozjetého vlaku nastoupila znovu. Oprášila jsem objemný šanon anglicky psaných článků, které jsem na téma poruch příjmu potravy nashromáždila a dala se do příprav. Bylo to překvapivě snadné. Na rozdíl od psaní odborného textu jsem mohla vybírat podle své chuti to, co mi vždy připadalo nejzajímavější a nemusela jsem se zdržovat přesným překladem. Navíc jsem věděla, že tentokrát budou posluchači ze stejného oboru jako já – tedy fyzioterapeuti, a že mohu klást větší nároky na jejich odbornost. Motivace udělat přednášku skutečně poutavě byla velká. Přihlášených bylo 60 studentů – zatím největší publikum, před kterým jsem kdy mluvila. Den D přišel 18.4. Přednášky se zúčastnilo 50 studentů a tak jsme celkovým počtem diváků-aktivních aktérů překročili stovku. Měla jsem radost, že i po této přednášce se před katedrou objevili studenti s doplňujícími otázkami. Někteří se chtěli podělit o svoje zkušenosti, jiné zajímaly podrobnosti k syndromům, které jsem popisovala. Tentokrát pocit z dobře stráveného odpoledne zůstal ve mně.   Závěrem chci poděkovat všem zúčastněným za aktivní vstupy, podnětné dotazy a to, že dobrovolně přišli  a skutečně „tvořili přednášku“ se mnou přímo na místě; Jitce Vařekové za obětavou pomoc s realizací celého projektu a nakonec celému týmu Dávám židli do kruhu, který nám umožnil projekt zrealizovat. Podařilo se oslovit 108 studentů a v devíti hodinách povídání a aktivit jim ukázat co jsou poruchy příjmu potravy, jak vznikají a jak se řeší.

Jsme ve finále Nadace O2 za přínos ve vzdělávání pro rok 2018

s kampaní „Dávám židli do kruhu“ jsme se dostali do finále Ceny Nadace O2 za přínos ve vzdělávání pro rok 2018. Hlasuje se do 7. května. Kdyby vám to nebylo proti mysli, budeme moc rádi, když nás podpoříte. U hlasování je třeba uvést tel. číslo, lze tak hlasovat pouze jednou. Zatím jsme třetí, ale věřím, že máme potenciál  posunout se výrazně výše. Na první místo je třeba v tuto chvíli přidat asi 200 hlasů. Ceny nejsou nijak závratné, ale vidíme šanci být na pódiu ve finále a přesvědčit partnery, aby nám poskytli další peníze na činnost „Dávám židli do kruhu“. https://www.o2.cz/osobni/cena-nadaceo2/#d536556

Filmový festival Na hlavu

Je tady 2. ročník filmového festivalu Na hlavu, kde můžete navštívit filmy s tématikou duševního zdraví, debaty, semináře, workshopy. I my jsme dostali pozvání, na všechny filmuchtové návštěvníky se moc těšíme. Více informací najdete na http://festivalnahlavu.cz/

Jaké aktivity se odehrávají na jihu Čech?

Moc hezkou průběžnou zprávu jsme dostali z Gymnázia Třeboň. Podívejte se, jak pracují a co dělají studenti právě zde a v těchto dnech. Průběžná zpráva z projektu „Dávám židli do kruhu“ Č.2: Ráda bych Vám podala krátkou zprávu, jak náš projekt pokračuje.  Ve dnech 13. a 14. března proběhlo závěrečné dotazníkové kolo výzkumu. Ten máme tedy úspěšně za sebou a zhruba v polovině května proběhne v Praze konference, která se bude zabývat výsledky tohoto rozsáhlého šetření. Hned další týden po ukončení výzkumu, konkrétně 20. března se tedy mohl uskutečnit druhý školský den s názvem „Blázníš? No, a!“ pro kontrolní třídu, 3. ročník našeho čtyřletého gymnázia. Preventivní program měl u studentů velmi kladné ohlasy. Podobně jako v předchozí třídě, studenti měli prostor přemýšlet netradičním způsobem nad někdy těžkými tématy a docházet k novému poznání přes své zážitky a pocity. Shodně pak reflektovali, že na takový způsob práce nejsou zvyklí ani ve výuce ani v jiných preventivních „přednáškách“ a že tento program byl pro ně jednou z nejpřínosnějších akcí tohoto osvětového typu. Posílám také se souhlasem studentů několik fotografií z tohoto dne. Hned po programu jsme zformovali menší skupinku studentek, které se budou podílet na dalším průběhu projektu na naší škole. Minulý týden proběhla první organizační schůzka, na které se v obrysech zformoval zážitkový a diskusní program pro kvintu osmiletého gymnázia a v lehkých konturách jsme se pobavily o závěrečném happeningu pro co nejširší cílovou skupinu mladých lidí. Ve hře jsou dvě možnosti. První akcí, kde myšlenku „Dávám židli do kruhu“ šířit a propagovat, by mohl být Majáles, který naše škola v květnu ve městě pořádá. Bohužel v termínu jeho konání budu skládat závěrečnou zkoušku z dvouletého vzdělávacího kurzu a studenti by celou akci museli zvládnout sami. Druhou možností je pak dubnové poslední zvonění, kdy si pohráváme s představou, že by se naše pozornost zaměřila odlehčenou formou především na maturující ročníky s tipy a radami, jak si uchovat duševní zdraví v době velkých životních zkoušek a pod náporem velkého objemu učiva a tlaku na výkon. Budu Vás dále informovat, až proběhne preventivní program pro kvintu a rozhodneme se, které závěrečné události dáme přednost.

Díky Veronice jsme byli opět vidět v České televizi

Veronika je velmi talentovaná. V sobotu 7. dubna byla hlavním hostem v kuchařské show "Kluci v akci". Společně jsme mohli upéct několik sladkých zákusků. Díky podpoře od kuchařů Filipa Sajlera a Ondřeje Slaniny došlo i na kampaň "Dávám židli do kruhu". Jsme rádi, že jsme byli opět vidět. Ukázky z muzikálu a povídání ke kampani je kolem 16. minuty.

Přednášky na FTVS 2. část

Jde se na věc Jak se dělá dobrá přednáška? Dobrá přednáška je vtipná a přínosná už v průběhu. A přednášející, který se chce zlepšovat, na konci poprosí o zpětnou vazbu. Ispirovala jsem se dvěma lidmi. Jedním byla moje sestra Kristýna Eliášová, která školí soft skills a druhým můj současný učitel američan James Tufano, který na postgraduálu učí Academical Writing. Oba mají skvělou schopnost interagovat s publikem a nezávisle na trvání přednášky zaujmout posluchače. Jak přesně to ale dělají? Na každou přednášku jsem měla hodinu a půl. Po četných změnách se mi osvědčil následující model: první půl hodiny jsme strávili úplně stejně, jako bych byla s pacientkami na dětské psychiatrii. Hráli jsme pohybové hry, bavili se, seznamovali a zažívali nové věci. Cílem bylo vtáhnout člověka do děje a udělat z něho součást příběhu. Nezáleží na tom, jestli jsme na FTVS nebo na Dětské psychiatrii. Jde o to, že jsme tu my a naše okolí a to co prožíváme je důsledkem vzájemné interakce, spolupráce a ochoty splynout s realitou. Když jsme se dostatečně osmělili a fyzicky vyřádili, byli z pasivních posluchačů aktivní aktéři. Usadili se na zem tělocvičny a začali jsme se bavit o Poruchách příjmu potravy. „Co se vám objeví v hlavě když to slyšíte? Kdo máte osobní zkušenost? Jakou? Chcete se o ní podělit s ostatními?“ Chvíli jsem mluvila já, a když byla vhodná příležitost, nechala jsem pracovat studenty ve dvojicích. „Na plátně vidíte kritéria, která určují, zda se jedná o mentální anorexii. Zkuste ve dvojicích vymyslet, jak byste si jednotlivé body ověřili, kdybyste byli v pozici rodiče, učitele, kamaráda nebo trenéra.“ Stejně tak studenti mezi sebou konzultovali zdravotní komplikace mentální anorexie. „Pobavte se o tom, co z toho je průšvih. Co by se mohlo stát, kdybyste tu slečnu měli v tréninku? A s čím byste už určitě kontaktovali rodiče?“ Víc hlav víc ví. Nepřestávala jsem žasnout nad možnostmi, s nimiž studenti přišli. Ačkoliv pro ně byla problematika naprosto nová, vymýšleli varianty, které by mě nikdy nenapadly. Stejná věc se ukázala ve zpětných vazbách. Doma jsem je všechny prošla a fixou podtrhávala podstatné a podnětné. Překvapily mě otázky, které studenty k tématu napadaly. Otázky, na které sama neznám odpověď (u některých je dokonce těžko dohledatelná). Znamenalo to pro mě, že studenti šli „za téma“ a přemýšleli dál. A nejvíc mě ale potěšila jedna z odpovědí na otázku: „Co jste si z dnešní přednášky odnesli?“ Na papíře, který si snad vystavím stálo: „Nové poznatky. A pocit dobře stráveného dopoledne.“