Poslední přednáška

Pátá přednáška byla pro studentky APA – aplikovaných pohybových aktivit. Po ní jsem měla pocit, že projekt končí. Přednášku, kterou jsem měla v počítači jsem přesunula do hlouběji uložené složky a oddechla si. Poslední setkání s tématem přijde až za dva týdny. Čas se začal rychle krátit a tak jsem do dobře rozjetého vlaku nastoupila znovu. Oprášila jsem objemný šanon anglicky psaných článků, které jsem na téma poruch příjmu potravy nashromáždila a dala se do příprav. Bylo to překvapivě snadné. Na rozdíl od psaní odborného textu jsem mohla vybírat podle své chuti to, co mi vždy připadalo nejzajímavější a nemusela jsem se zdržovat přesným překladem. Navíc jsem věděla, že tentokrát budou posluchači ze stejného oboru jako já – tedy fyzioterapeuti, a že mohu klást větší nároky na jejich odbornost. Motivace udělat přednášku skutečně poutavě byla velká. Přihlášených bylo 60 studentů – zatím největší publikum, před kterým jsem kdy mluvila. Den D přišel 18.4. Přednášky se zúčastnilo 50 studentů a tak jsme celkovým počtem diváků-aktivních aktérů překročili stovku. Měla jsem radost, že i po této přednášce se před katedrou objevili studenti s doplňujícími otázkami. Někteří se chtěli podělit o svoje zkušenosti, jiné zajímaly podrobnosti k syndromům, které jsem popisovala. Tentokrát pocit z dobře stráveného odpoledne zůstal ve mně.   Závěrem chci poděkovat všem zúčastněným za aktivní vstupy, podnětné dotazy a to, že dobrovolně přišli  a skutečně „tvořili přednášku“ se mnou přímo na místě; Jitce Vařekové za obětavou pomoc s realizací celého projektu a nakonec celému týmu Dávám židli do kruhu, který nám umožnil projekt zrealizovat. Podařilo se oslovit 108 studentů a v devíti hodinách povídání a aktivit jim ukázat co jsou poruchy příjmu potravy, jak vznikají a jak se řeší.

Jsme ve finále Nadace O2 za přínos ve vzdělávání pro rok 2018

s kampaní „Dávám židli do kruhu“ jsme se dostali do finále Ceny Nadace O2 za přínos ve vzdělávání pro rok 2018. Hlasuje se do 7. května. Kdyby vám to nebylo proti mysli, budeme moc rádi, když nás podpoříte. U hlasování je třeba uvést tel. číslo, lze tak hlasovat pouze jednou. Zatím jsme třetí, ale věřím, že máme potenciál  posunout se výrazně výše. Na první místo je třeba v tuto chvíli přidat asi 200 hlasů. Ceny nejsou nijak závratné, ale vidíme šanci být na pódiu ve finále a přesvědčit partnery, aby nám poskytli další peníze na činnost „Dávám židli do kruhu“. https://www.o2.cz/osobni/cena-nadaceo2/#d536556

Filmový festival Na hlavu

Je tady 2. ročník filmového festivalu Na hlavu, kde můžete navštívit filmy s tématikou duševního zdraví, debaty, semináře, workshopy. I my jsme dostali pozvání, na všechny filmuchtové návštěvníky se moc těšíme. Více informací najdete na http://festivalnahlavu.cz/

Jaké aktivity se odehrávají na jihu Čech?

Moc hezkou průběžnou zprávu jsme dostali z Gymnázia Třeboň. Podívejte se, jak pracují a co dělají studenti právě zde a v těchto dnech. Průběžná zpráva z projektu „Dávám židli do kruhu“ Č.2: Ráda bych Vám podala krátkou zprávu, jak náš projekt pokračuje.  Ve dnech 13. a 14. března proběhlo závěrečné dotazníkové kolo výzkumu. Ten máme tedy úspěšně za sebou a zhruba v polovině května proběhne v Praze konference, která se bude zabývat výsledky tohoto rozsáhlého šetření. Hned další týden po ukončení výzkumu, konkrétně 20. března se tedy mohl uskutečnit druhý školský den s názvem „Blázníš? No, a!“ pro kontrolní třídu, 3. ročník našeho čtyřletého gymnázia. Preventivní program měl u studentů velmi kladné ohlasy. Podobně jako v předchozí třídě, studenti měli prostor přemýšlet netradičním způsobem nad někdy těžkými tématy a docházet k novému poznání přes své zážitky a pocity. Shodně pak reflektovali, že na takový způsob práce nejsou zvyklí ani ve výuce ani v jiných preventivních „přednáškách“ a že tento program byl pro ně jednou z nejpřínosnějších akcí tohoto osvětového typu. Posílám také se souhlasem studentů několik fotografií z tohoto dne. Hned po programu jsme zformovali menší skupinku studentek, které se budou podílet na dalším průběhu projektu na naší škole. Minulý týden proběhla první organizační schůzka, na které se v obrysech zformoval zážitkový a diskusní program pro kvintu osmiletého gymnázia a v lehkých konturách jsme se pobavily o závěrečném happeningu pro co nejširší cílovou skupinu mladých lidí. Ve hře jsou dvě možnosti. První akcí, kde myšlenku „Dávám židli do kruhu“ šířit a propagovat, by mohl být Majáles, který naše škola v květnu ve městě pořádá. Bohužel v termínu jeho konání budu skládat závěrečnou zkoušku z dvouletého vzdělávacího kurzu a studenti by celou akci museli zvládnout sami. Druhou možností je pak dubnové poslední zvonění, kdy si pohráváme s představou, že by se naše pozornost zaměřila odlehčenou formou především na maturující ročníky s tipy a radami, jak si uchovat duševní zdraví v době velkých životních zkoušek a pod náporem velkého objemu učiva a tlaku na výkon. Budu Vás dále informovat, až proběhne preventivní program pro kvintu a rozhodneme se, které závěrečné události dáme přednost.

Díky Veronice jsme byli opět vidět v České televizi

Veronika je velmi talentovaná. V sobotu 7. dubna byla hlavním hostem v kuchařské show "Kluci v akci". Společně jsme mohli upéct několik sladkých zákusků. Díky podpoře od kuchařů Filipa Sajlera a Ondřeje Slaniny došlo i na kampaň "Dávám židli do kruhu". Jsme rádi, že jsme byli opět vidět. Ukázky z muzikálu a povídání ke kampani je kolem 16. minuty.

Přednášky na FTVS 2. část

Jde se na věc Jak se dělá dobrá přednáška? Dobrá přednáška je vtipná a přínosná už v průběhu. A přednášející, který se chce zlepšovat, na konci poprosí o zpětnou vazbu. Ispirovala jsem se dvěma lidmi. Jedním byla moje sestra Kristýna Eliášová, která školí soft skills a druhým můj současný učitel američan James Tufano, který na postgraduálu učí Academical Writing. Oba mají skvělou schopnost interagovat s publikem a nezávisle na trvání přednášky zaujmout posluchače. Jak přesně to ale dělají? Na každou přednášku jsem měla hodinu a půl. Po četných změnách se mi osvědčil následující model: první půl hodiny jsme strávili úplně stejně, jako bych byla s pacientkami na dětské psychiatrii. Hráli jsme pohybové hry, bavili se, seznamovali a zažívali nové věci. Cílem bylo vtáhnout člověka do děje a udělat z něho součást příběhu. Nezáleží na tom, jestli jsme na FTVS nebo na Dětské psychiatrii. Jde o to, že jsme tu my a naše okolí a to co prožíváme je důsledkem vzájemné interakce, spolupráce a ochoty splynout s realitou. Když jsme se dostatečně osmělili a fyzicky vyřádili, byli z pasivních posluchačů aktivní aktéři. Usadili se na zem tělocvičny a začali jsme se bavit o Poruchách příjmu potravy. „Co se vám objeví v hlavě když to slyšíte? Kdo máte osobní zkušenost? Jakou? Chcete se o ní podělit s ostatními?“ Chvíli jsem mluvila já, a když byla vhodná příležitost, nechala jsem pracovat studenty ve dvojicích. „Na plátně vidíte kritéria, která určují, zda se jedná o mentální anorexii. Zkuste ve dvojicích vymyslet, jak byste si jednotlivé body ověřili, kdybyste byli v pozici rodiče, učitele, kamaráda nebo trenéra.“ Stejně tak studenti mezi sebou konzultovali zdravotní komplikace mentální anorexie. „Pobavte se o tom, co z toho je průšvih. Co by se mohlo stát, kdybyste tu slečnu měli v tréninku? A s čím byste už určitě kontaktovali rodiče?“ Víc hlav víc ví. Nepřestávala jsem žasnout nad možnostmi, s nimiž studenti přišli. Ačkoliv pro ně byla problematika naprosto nová, vymýšleli varianty, které by mě nikdy nenapadly. Stejná věc se ukázala ve zpětných vazbách. Doma jsem je všechny prošla a fixou podtrhávala podstatné a podnětné. Překvapily mě otázky, které studenty k tématu napadaly. Otázky, na které sama neznám odpověď (u některých je dokonce těžko dohledatelná). Znamenalo to pro mě, že studenti šli „za téma“ a přemýšleli dál. A nejvíc mě ale potěšila jedna z odpovědí na otázku: „Co jste si z dnešní přednášky odnesli?“ Na papíře, který si snad vystavím stálo: „Nové poznatky. A pocit dobře stráveného dopoledne.“

Jak to jde na Smíchovské střední průmyslové škole

Jsme skupina čtyř studentů, které zajímá duševní zdraví, a do tohoto projektu jsme se zapojili, protože hodně lidí má problém o tomto tématu mluvit, třeba i v naší třídě mezi našimi spolužáky. O tomto projektu jsme se dozvěděli přes naši profesorku češtiny, které se tento nápad také velmi líbí. Naším cílem je, ačkoli už jsme ve 3. ročníku střední školy, poznat ještě blíže naše spolužáky a tento projekt propagovat dále, nejen v naší třídě, ale i po škole, popřípadě i za její hranice. I k tomuto cíli nám pomůže Centrum duševního zdraví pro Prahu 8, odkud k nám přijde lektorka a budeme s ní mít třídní sezení a povídaní na témata týkající se duševního zdraví. Již jsme navštívili představení Dávám židli do kruhu, které se nám velmi líbilo a hlavně nás i chvílemi velmi pobavilo a zpříjemnilo den. Dále půjdeme na představení Podivný případ se psem, které je také velmi úzce spjato s duševním zdravím.

Tentokrát zpráva z FTVS

Zpráva o průběhu grantového projektu I. Název grantu: Dávám židli do kruhu Jméno žadatele: Mgr. Michaela Ulrichová Instituce: Fakulta tělesné výchovy a sportu Přípravy Po úvodní radovací fázi, která navazovala na udělení grantu, přišla fáze přípravná. Jednalo se o darovací smlouvě, s Jitkou Vařekovou jsme hráli e-mailový pingpong s finančním oddělením, a já jsem sháněla podklady pro tvorbu přednášky. Byla jsem rozhodnutá dát co největší prostor diváctvu, ale neměla jsem přesně vymyšlený postup. Nastala fáze obepisování vyučujících z Fakulty tělesné výchovy a sportu, na které jsem dostala kontakt od Jitky Vařekové. Můj strach, že o přednášky na psychiatrické téma nebude zájem, byl nakonec neopodstatněný. Ozvali se mi tři vyučující, z nichž hned první chtěla čtyři přednášky pro studenty TVS (budoucí učitelé tělocviku nebo sportovní trenéři) a poslední z nich mě požádala o přednášku v angličtině. Chvíli jsem váhala, jestli je to v mých silách a nakonec jsem kývla na všechno. Jdu do toho.

Projekt Andromeda

Zpráva pro Grant #davamzidlidokruhu o průběhu projektu. Krásný den, Posílám vám první zprávu o průběhu našeho projektu. Naše dlouhodobé aktivity probíhají podle plánů. Dobrovolníci pravidelně alespoň jednou týdně navštěvují své děti v Klokánku, nebo v jiných zařízeních náhradní rodinné péče a také každý čtvrtek probíhají skupinové kroužky. Dopravu dobrovolníků do Klokánku v Hostivicíh částečně financujeme z vašeho Grantu, děkujeme! V sobotu 14.1. proběhl výlet dobrovolníků s dětmi. Vyrazili jsme na stadion HC Hvězda, kde jsme si zapůjčili brusle a užili si hodinu bruslení. Většina dětí stála na bruslích úplně poprvé v životě a tak to pro ně byl velký zážitek. Klademe důraz na to, aby se výletu zúčastnili všichni dobrovolníci a každé dítě mělo sebou někoho, kdo se mu bude věnovat. Dopravu na tento výlet jsme financovali z vašeho grantu, mockrát děkujeme! V Neděli 15.1. měli potom všichni naši dobrovolníci skupinovou supervizi, kde si dobrovolníci pod vedením supervizorky navzájem sdílejí své pocity z projektu, radí se jak řešit určité situace  a provádí různá cvičení jako prevenci před vlastním vyhořením. Jinak intenzivně připravujeme novou formu projektu na příští školní rok.